Základní vycházky Prahou

„Před mnoha a mnoha lety nebyl žádný Pražský hrad ale pouze pustý, skalnatý, nepravidelný ostroh. O kousek dále žila kněžna Libuše, která měla jednou vidění – viděla město a na tomto ostrohu hrad, jehož sláva hvězd se dotýká...“

 

O trase: Pražský hrad je hlavní dominantou Prahy a také jejím nejnavštěvovanějším místem. Byl odedávna sídlem českých králů a dnes v něm pobývá prezident republiky. Během této vycházky si budeme vyprávět, jak se vyvíjelo sídlo českých králů a jak vypadaly předchůdci dnešního hradu. Projdeme si postupně celý areál Pražského hradu a povíme si mnoho pověstí s ním spojených jako například pověst o paní z Bílé věže nebo Daliborovi, vězni z dělové věže hradu, který hrál kolemjdoucím na housle.

 

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Tuto trasu začínáme u Matyášovy brány na 1. nádvoří Pražského hradu, vůbec první barokní stavby v Praze. Podíváme se na archeologické nálezy ze starých dob a naučíme se poznávat dílo těch nejvýznamnější architektů, kteří se na stavbě Pražského hradu podíleli v různých slohových obdobích. Povíme si také samozřejmě o chrámu sv. Víta, bohatství sbírek císaře Rudolfa II., Svatováclavské koruně i Vladislavském sálu ve Starém královském paláci. Nebude chybět ani návštěva baziliky sv. Jiří. Zejména pro děti bude jistě hezkým zážitkem procházka Zlatou uličkou s těmi nejmenšími a nejroztomilejšími domečky v Praze. Naše putování pak skončíme v příjemné oáze Královské zahrady u Letohrádku zvaného Belveder. 

O trase: Vyšehrad je sídlo na skalnatém ostrohu nad řekou Vltavou, stejně jako Pražský hrad. Ale bylo zde již mnohem dříve. Je doslova symbolem českých dějin a je spjat s mnoha starými českými pověstmi. Kromě toho je z tohoto kopce jedna z nejkrásnějších vyhlídek na celé město. 

Tato vycházka je plná příběhů a českých legend a pověstí. Začneme tou o založení Vyšehradu a budeme pokračovat příběhy o pokladu kněžny Libuše a její lázni. Pak také o silákovi Bivojovi, který je něco jako „český Herkules“, o obrovském černém psovi nebo zlobivém čertovi, který se rád vsázel. Asi nejzajímavější z našich pověstí je pak ta o odsouzeném vladykovi Horymírovi a jeho statečném koni Šemíkovi.

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Sejdeme se u brány do Vyšehradu, které se říká Táborská. Budeme pak pokračovat kolem Jedličkova ústavu až k druhé, Leopoldově bráně a románské rotundě sv. Martina. Během procházky podél hradeb, kde je nádherný výhled, budeme mluvit také o tom, proč a kdy vzniklo na Vyšehradě opevnění a podzemní chodby, tzv. kasematy. Nakonec dojdeme až ke kostelu sv. Petra a Pavla a hřbitovu Slavín. Zde jsou pohřbeni ty nejvýznamnější osobnosti české historie. 

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Naše vyprávění týkající se pražské židovské obce začneme u Maiselovy synagogy, kde se nachází expozice týkající se dějin Židů v Čechách i na Moravě. Vizuálně nejpůsobivější synagogou je pak Španělská synagoga postavená v maurském slohu. Nejsmutnější částí naší trasy bude ta část v Pinkasově synagoze s expozicí věnované Holocaustu s dětskými kresbami z koncentračního tábora Terezín. Poté nás čeká starý židovský hřbitov, kde budeme poznávat značky na náhrobcích a vyprávění o židovských svátcích a zvycích v Klausově synagoze. Nesmíme samozřejmě zapomenout ani na nejstarší synagogu zvanou Staronová, kde údajně na půdě bydlel Golem.

„Členové klubu českých turistů se jednoho dne rozhodli navštívit světovou výstavu v Paříži, kde je zaujala právě dokončená vyhlídková věž, navržená Gustavem Eiffelem. Po návratu vzešel návrh, aby se postavila obdobná věž v Praze, a tak byla postavena Petřínská rozhledna...“

 

O trase: Rozhledna byla postavena na vrchu nazvaném Petřín. Ten je významný nejen kvůli výhledu na celou Prahu, ale také proto, že se nachází v blízkosti Pražského hradu. V románském období zde začaly vznikat první lomy, později se zde nacházelo významné popraviště a vinice. Od renesančního období až dodnes je Petřín vyhledávaným místem k procházkám a výletům s krásnými parky a sochami významných českých velikánů.  

 

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Budeme začínat na zastávce tramvaje Újezd a pojedeme lanovkou nahoru na vrch Petřín, kde vystoupíme u Růžového sadu. Zde se například dozvíme něco o Hladové zdi i proč se jí tak říká. Poté navštívíme Petřínskou rozhlednu. Po náročném výstupu nás bude čekat veselé zrcadlové bludiště a Štefánikova hvězdárna. Nakonec sejdeme krásnou Kinského zahradou zpět dolů.

„Kdysi dávno byl na území, kde se dnes nachází pražská čtvrť Žižkov, pouze hustý les. Císař Karel IV. se rozhodl, že zde zřídí vinice, a tak zde postupně začaly vznikat osady a později se sem začali stěhovat chudí lidé z okolí...“

 

O trase: O území dnešním Žižkova se píše poprvé už v 11. století. Již dávno není čtvrtí chudých, kde bychom se museli večer bát procházet a je v něm opravdu co shlédnout. Na úvod si povíme něco o založení Žižkova. Ovšem bylo by škoda zůstat jen u toho. Žižkov skýtá i další zajímavosti. Postupně si projdeme všechny stěžejní památky této ojedinělé městské čtvrti, která je dnes pro své četné hospody a kluby vyhledávaná zejména mladými lidmi.

 

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Mezi nejvýraznější žižkovské stavby patří Národní památník s jezdeckou sochou vůdce protestantského povstání v Čechách Jana Žižky. Poblíž se nachází objekt Vojenského historického ústavu Praha s muzeem, kde se něco dozvíme o atentátu na říšského protektora Reinharda Heidricha za 2. světové války.

Pseudogotický kostel sv. Prokopa na Sladkovského náměstí patří mezi nejpůvabnější historické stavby Prahy. Kromě něho se podíváme i na kostel sv. Anny a Žižkovskou radnici. Nebude chybět ani procházka parkem zvaným Parukářka s krásným výhledem na město a starým vojenským bunkrem. 

„Když na český trůn usedl král Přemysl Otakar toho jména II., rozhodl se, že na druhém konci mostu, než je Staré Město, nechá vystavět další. Protože ze začátku tato část byla mnohem menší, říkalo se jí 'Menší město pražské'  – dnes Malá Strana...“

 

O trase: Čtvrť Malá Strana byla založena v roce 1257 a rozprostírá se na svazích pod Pražským hradem. Ze všech částí Prahy se za uplynulá staletí změnila nejméně, od konce 18. století zde přibylo jen několik budov. Jejím centrem je Malostranské náměstí s nádherným barokním chrámem sv. Mikuláše s největší kopulí v Praze. Při návštěvě konkrétních památek na této trase se účastníci seznámí mimo jiné s mnoha významnými osobnostmi české kultury a historie.

 

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Začíná se Nerudovou ulicí, kde se nachází mnoho zajímavých domovních znamení. Na Malostranském náměstí si kromě chrámu sv. Mikuláše prohlédneme například jezuitský profesní dům, kostel sv. Václava, Morový sloup Nejsvětější trojice, Lichtenštejnský palác, Malostranskou radnici, nebo kostel sv. Tomáše. Poté si užijeme klidu v krásné zahradě Valdštejnského paláce, kde je grotta a kopie soch od sochaře Adriena de Vries.

 

Naší další zastávkou pak bude Hergetova cihelna - dnes muzeum slavného spisovatele Franze Kafky. U muzea se nacházejí plastiky od známého výtvarníka Davida Černého. Po návštěvě muzea si prohlédneme na Velkopřevorském náměstí zeď Johna Lennona. V parku nazvaném Kampa podle poloostrova, na kterém se nachází, zase mineme dům, kde dřív bydlel známý český ilustrátor a loutkář Jiří Trnka nebo český herec Jan Werich. Pak navštívíme Museum Kampa, kde se nachází díla velkého abstraktního malíře Františka Kupky. Kdo nebude unaven, může s námi ještě pokračovat ke kostelu Panny Marie Vítězné v Karmelitské ulici, kde je vystavena poutní soška Pražského Jezulátka. 

„Na Skalce na konci Dobytčího trhu stál jeden starobylý dům. Nikdo v něm už dávné časy nebydlel, a proto vypadal sešle a chmurně. Kdysi červená střecha ztemněla, zdi oprýskaly, okna zkalená prachem a dešti byla plná pavučin. Těžká, dubová vrata se neotevřela a nikdo se u nich nezastavil, aby sáhl po železném, uměle kovaném klepadle...“

 

O trase: Tato vycházka je situována do části Prahy, kterou nechal založit císař Karel IV. v roce 1348. Sem na Nové Město nechal přesunout všechna hlučná, zapáchající a jinak obtížná řemesla, což se výrazně projevilo v jeho sociální struktuře. I dnes je sice Nové Město o něco hlučnější, než třeba Staré, ale je určitě neméně zajímavé.

 

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Na začátek se společně sejdeme na Václavském náměstí u sochy sv. Václava a půjdeme kolem nejznámějších staveb, které tu jsou. Projdeme Františkánskou zahradou na Národní třídu a poté na Náměstí Republiky. Zde uvidíme krásnou secesní stavbu, Obecní dům a tzv. Prašnou bránu.

 

Na největším pražském náměstí - Karlově nás toho čeká také hodně. Například pět pomníků známých českých kulturních a vědeckých osobností, Novoměstská radnice nebo jezuitský kostel sv. Ignáce. Hlavně ale jedna z nejtajemnějších pražských pověstí vyprávějící o jednom mladém studentovi, který bydlel v jednom z domů na náměstí. Jedná se o Faustův dům a dnes je považovaný za nejstrašidelnější dům z celé Prahy. Vedle něho pak stojí kostel sv. Jana Nepomuckého od barokního architekta Kiliána Ignáce Dietzenhofera a přes ulici Emauzský klášter, jehož moderní věže patří k hlavním dominantám pražského výhledu.

 

Podíváme se také ke kostelu sv. Cyrila a Metoděje, kde se za 2. světové války ukrývali atentátníci na říšského protektora Reinharda Heidricha a je zde i jejich pomník. Nakonec si o kousek dále na nábřeží řeky Vltavy prohlédneme nejzajímavější realizaci současných architektů v centru Prahy, tzv. Tančící dům (lidově zvaný také „Ginger a Fred“) od Franka O´Gehryho a Vlada Miluniče.

„Přijela pouť a lidí proud 
zaplnil na návsi kdejakej kout 
přijela pouť hudba a čmoud 
marcipán má zas chuť náramnou“ 

(text jedné z písní českého zpěváka Karla Gotta)  

 

O trase: Společně se vydáme na procházku parkem, kterému se nejdříve říkalo „Královská obora“ a během 20. století se vžilo pojmenování Stromovka. Park založil v roce 1266 král Přemysl Otakar II. V 15. století zde pak vznikl lovecký hrádek, který se stal základem dnešního Místodržitelského letohrádku. Stromovce se také říká „zelené plíce Prahy“ - umožňuje klidnou procházku v přírodě i sportovní vyžití.

 

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Během tohoto poklidného výletu do přírody a za zábavou budeme procházet kolem Místodržitelského letohrádku, bývalého Císařského mlýna, štoly, které se říká Rudolfova a Šlechtovy restaurace. Po delší chůzi si pak budeme moci odpočinout v pohodlných sedačkách Planetária a dozvědět se něco zajímavého o vesmíru.

 

Abychom se i trochu pobavili, vydáme se pak na pouť na pražské Výstaviště, kde se kromě mnoha dalších pavilonů nachází například i úžasná Křižíkova fontána, nebo panorama bitvy u Lipan. Na závěr navštívíme Mořský svět, unikátní stálou výstavu mořských ryb a dalších mořských živočichů. 

 

O trase: Staroměstský orloj byl založen roku 1410 Janem Šindelem a zhotoven hodinářským mistrem Mikulášem z Kadaně. Později byl rozšířen a zdokonalen právě Mistrem Hanušem z Růže. Tyto příběhy budou o záhadném vzniku orloje, o jeho sféře, slunci, zvěrokruhu, měsíci, měření času. Také o apoštolech a smrtce, která občas věští českému národu těžké časy.

 

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Orloj je na radniční věži, kde je na rohu umístěna socha Panny Marie s Ježíškem. K ní se vztahuje vyprávění O vyslyšené modlitbě. Chybět nebudou základní historické informace vztahující se k Staroměstské radnici, jenž se skládá z několika původních domů postavených v různých historických obdobích – domu Wolflina od Kamene s gotickým portálem, tzv. „západního domu“, postaveného v letech 1471–1473, vedlejšího domu kožešníka Mikše s renesanční fasádou, domu U kohouta upraveného v roce 1852 a domu U minuty, vyzdobeného renesančními psaníčkovými grafity. V interiérech radnice pak uvidíme na obrazech od českého malíře Václava Brožíka dvě důležité historické události z českých dějin – Mistr Jan Hus před Kostnickým koncilem a Volba krále Jiřího z Poděbrad. Povíme si, co měli tito dva pánové společného a také něco málo o autorovi díla. V jednom ze sálů jsou také rozvěšené cechovní znaky – schválně u kolika poznáme, komu patřily?

„Chrám svatého Víta je gotiky chlouba
a já vás tu vítám a půjdeme dál.

Tam nalevo v sále, kam pohled můj stoupá,
 je koruna krále, však není tu král.

Teď dámo jen vám chtěl bych rád tu připomenout,
že jsem tady já a že mám srdce
a vám chtěl bych ho dát!“

(text z písně českého zpěváka Václava Neckáře)

 

O trase: Katedrála sv. Víta dominuje nejen Pražskému hradu, ale i celé Praze. Základní kámen byl položen roku 1344 za vlády císaře Karla IV., který pojal tento chrám jako nevýznamnější svatostánek v zemi.

 

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Prohlídku chrámu sv. Víta začínáme u jeho západního průčelí, sevřeného dvojicí věží. Na dveřích portálů se nachází výjevy z nejstarší historie svatyně a z časů budování. Pod velikým kruhovým oknem jsou znázorněni stavitelé z poslední fáze stavby. Dovnitř pak vstoupíme slavnostní Zlatou bránou. Stěžejními zastávkami budou dva náhrobky - sv. Jana Nepomuckého, u kterého je zlatá lampa s věčným světlem, a sv. Víta. Dále pak Svatováclavská kaple, kde si ukážeme například kruh ode dveří, kterého se tento světec chytil, když umíral, nebo železný koš sloužící k tzv. „božím soudům“. Také si řekneme, proč byla kaple po dlouhou dobu zavřená. Nevynecháme ani výzdobu kaplí ostatních a busty v triforiu, které představují osobnosti z doby stavby chrámu.

 

Kromě toho nás také čeká mnoho zajímavých legend vztahujících se k této stavbě - například O svatém hřebu z Kristova kříže, loveckých rozích Rolandových, rukavičce sv. Vojtěcha, o hrobu sv. Radima, Jeruzalémském svícnu, obrazu Ježíška, O věži a zvonu chrámu, O ochránci chrámu a další.

„Jednou se král Karel IV. rozhodl, že nechá postavit přes řeku Vltavu nový most. Přesněji to bylo v roce 1357. Chtěl, aby se začalo ihned stavět, ale astrologové mu poradili, ať počká do léta. Základní kámen byl položen přesně 9.7. v 5 hodin a 31 minut, protože údajně toto datum bylo magické...“

 

O trase: Karlův most, pojmenovaný podle císaře Karla IV., který ho nechal postavit, patří bezpochyby k nejnavštěvovanějším památkám Prahy. Na úvod je nutné povědět si o vzniku mostu a jeho úpravách a proměnách. Poté se postupně zastavíme u každé sochy na mostě a povíme si příběhy světců na nich zobrazených a také o sochařích, kteří je vytvořili.

 

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Předtím, než vejdeme na most, prohlédneme si výzdobu Staroměstské mostecké věže. Na tvorbě soch na Karlově mostě se podílelo mnoho skvělých umělců, z nichž nejvýznamnější byli dva barokní géniové - Ferdinand Maxmilián Brokof a Matyáš Bernard Braun. Behěm této naší cesty uslyšíte například legendu o sv. Bernardovi, Ivovi, sv. Dominikovi, sv. Tomáši Akvinském, sv. Barboře, sv. Markétě, sv. Alžbětě, sv. Anně, sv. Cyrilu a Metoději, sv. Františkovi Xaverském, sv. Janu Křtiteli a mnoho dalších. Nejdéle se asi zastavíme u sochy sv. Jana Nepomuckého a sousoší sv. Luitgardy od M.B. Brauna a sousoší tří trinitářů sv. Jana z Mathy, sv. Felixe z Valois a sv. Ivana, jehož autorem byl F. M. Brokof.

 

Také si ukážeme sochu Bruncvíka, rytíře v brnění se znakem Starého Města a pokud nebudete unaveni z tolika příběhů a postav, uslyšíte ještě pověst o soše stavitele, strážní budce, prstenu Panny Marie a korunce Ježíškově, nebo pokladu z Karlova mostu. Když dojdeme na druhou stranu řeky Vltavy, prohlédneme si ještě dvě věže zde na Malé Straně. 

"Každé století", říkáme, "mělo svůj sloh: budeme to my, kteří slohu míti nebudeme?"
Mluvíme o slohu a rozumíme jím - ornament!
A tak tedy se počalo mé kázání. Řekl jsem zarmouceným:
"Utěšte se! Otevřete oči a vizte!"
Co právě tvoří velikost naší doby, jest její neschopnost vytvářeti novou ornamentiku. Přemohli jsme ornament: naučili jsme se tomu, že se bez něj obejdeme…

(Adolf Loos – Řeči do prázdna, Praha 1929)

 

O trase: Název této prohlídky bylo heslem Adolfa Loose, který patřil k průkopníkům puristické architektury meziválečné avantgardy a velkým odpůrcům formalismu a ornamentu. Loos tvrdil, že umělecké dílo je stvořeno pro sebe sama, že nemá mimo svou uměleckou existenci žádný smysl, kdežto dům slouží určitým potřebám, jimž je třeba vyhovět s naprostým sebezapřením tvůrčího subjektivismu.

 

Poté, co se Loos seznámil s Ing. Dr. Františkem Müllerem, tak mu jeho nový přítel zadal stavbu svého domu. Müllerova vila vyrostla v příkrém svahu mezi dvěma uličními úrovněmi. Vlastní domovní blok je čtyřboký hranol, jehož nosnou kostru tvoří čtyři betonové pilíře. Její strohý vnější vzhled kontrastuje s přepychem a výzdobou interiérů, které si podrobně prohlédneme a určitě se budeme podivovat nad jejich detailním vypracováním a drahostí materiálů, které jsou zde použity.

 

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: V Loosově vile se nachází rozsáhlá hala, zabírající celou šíři domu. Odtud pokračují dvě schodiště k jídelně a k místnosti paní domu. Ve třetí úrovni je knihovna a pracovna pána domu, ve čtvrté pak ložnice, dětský a hostinský pokoj. V nejvyšším patře pak rozlehlá terasa s přilehlým květinovým pokojem. Věříme, že po této prohlídce si budete přát bydlet v podobně geniálně řešeném domě. 

„Žila byla v Praze na Hradčanech jedna velice chudá vdova, která měla právě tolik dětí, kolik bylo zvonků na Loretě. Tehdy ještě nehrály žádnou melodii. Brzy vypukl v Praze mor a dostal se mezi chudinu. Bohužel na něj zemřel její nejstarší chlapec. Za poslední peníze mu zaplatila pohřeb. Doma ale našla další nemocné dítě...“

 

O trase: Zakladatelkou pražské sv. Chýše – Lorety – byla kněžna Benigna Kateřina Lobkovická. Ta se rozhodla povolat ke stavbě vlašského stavitele Giovanna Battistu Orsiho. V Loretě je zvonkohra obsahující třicet zvonů ze 17. století. Již déle než 300 let zůstává melodie stejná - každou hodinu se odtud ozývá mariánská píseň „Tisíckrát pozdravujeme tebe“.

 

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: K této smutné písni se vztahuje pražská pověst o chudé vdově, kterou si budeme vyprávět. Naše cesta pak povede k diamantovému pokladu - Diamantové monstranci, a to kolem Svaté chýše. Zde je možné spatřit kromě jiného poškozené zdivo, které zde zůstalo po zásahu bleskem. Tento blesk podle legendy totiž zasáhl rouhavého hříšníka.

 

Pak si budeme moci prohlédnout i kostel Narození Páně s několika kaplemi. V kapli Panny Marie bolestné je obraz velmi zajímavé světice, sv. Starosty, která je obvykle zobrazovaná s plnovousem. Řekneme si, proč tomu tak je, že tato dívka na obrazech vypadá jako muž. No a poté konečně doputujeme do klenotnice, kde je loretánský poklad. Nejstarším předmětem je zde kalich z roku 1510. Poklad obsahuje mnoho dalších liturgických předmětů, což vybízí k tomu, abychom si řekli, k čemu se používaly. Nejznámější je kolekce monstrancí, přičemž nejvzácnější z nich zdobí dokonce 6 222 diamantů a říká se jí také „Pražské slunce“. Toto slunce nám snad také bude svítit na cestu zpět. 

„Jeden zaměstnanec pražské Univerzitní knihovny Antonín Langweil (1791-1837) měl velice neobvyklou zálibu - vyráběl model Prahy z papírové lepenky. Bohužel mecenáše pro svou práci tehdy nenašel a zemřel v bídě. Asi o sto let později byl model předán do sbírek Muzea hlavního města Prahy...“

 

O trase: Muzeum hlavního města Prahy představuje pomocí množství zajímavých exponátů dějiny Prahy v různých obdobích. V roce 1883 se usídlilo v někdejším Kavárenském pavilonu ve čtvrti na Poříčí, který ale muzejním účelům po krátké době nestačil. Tak vyrostla v letech 1896-1898 po jeho boku pseudorenesanční budova.

 

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Před vstupem do expozice nás čeká malý exkurs do historie města a také povídání o nejznámějším exponátu z tohoto muzea, Langweilovu modelu Prahy, jehož část můžeme v současné době vidět i v 3D podobě v promítacím sále v přízemí.

 

Předměty v prvním sále představují Prahu v pravěku a raném středověku. Druhý sál je věnovaný vrcholnému středověku. Před vstupem do další místnosti se připomíná období husitství. Následuje sál s expozicí Praha na přelomu středověku a novověku, která přináší fakta o renesanci, vládě císaře Rudolfa II. a tehdejším rozvoji umění. Tragičtější období je zastoupeno bitvou na Bílé hoře a následnou třicetiletou válkou. Expozice Barokní Praha zahrnuje mimo jiné i množství barokních plastik a obrazů od předních umělců. Langweilův model se pak nachází v sále č. 7.

„Dříve, než na tomto místě vznikl klášter, byla krajina v této části Prahy jen celá pokrytá lesy. Dřevorubci, kteří o kousek dál pracovali, sem do těch míst začali skládat břevna. A tak se této krajině začalo říkat Břevnov.“

 

O trase: Rozsáhlý Břevnovský klášter založili v roce 993 český níže Boleslav II. a biskup Vojtěch. V konventu žili benediktýnští řeholníci, které sem po svém pobytu v Římě Vojtěch přivedl. Návštěva Břevnova nám umožní poznat, jak žili benediktýnští mniši, jaké roucho si oblékali a také jak jejich řád vznikl.

 

„Obraz má vcelku pochmurný ráz, jakoby malíř světlejších barev užil jen ke zvýšení dojmu barev temných. Na pustém mořském břehu umírá osamocený muž v černém řeholním oděvu. V levici drží dřevěný kříž s Kristem, pravice pak visí bezvládně dolů. Obrácen je k nebesům, směrem k moři jakoby se jeho zrak stápěl v lesku slunce...“ (volná citace z romaneta sv. Xaverius od českého spisovatele Jakuba Arbese)

 

O trase: Kupole chrámu sv. Mikuláše je největší v Praze a při výhledu na Prahu si ji jistě všimnete mezi prvními. Mimo jiné ji také najdete i v našem logu! Velmi zajímavé jsou ovšem i interiéry tohoto jezuitského svatostánku. Stěžejní postavou, která nás bude provázet, nebude nikdo jiný, než sv. Mikuláš.

 

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Mikulášská tématika je hlavní tématikou výzdoby chrámu. Než ale začneme mluvit o výzdobě, povíme si něco o stavbě obecně. Nesmí chybět ani pár slov o Jezuitech, řádu, kterému chrám náležel. Dozvíme se, proč byl jejich řád tak významný, jaké další kostely a koleje nechal v Praze postavit, i proč dnes již neexistuje.

 

Freskovou výzdobu zde vytvořili tehdejší přední čeští malíři František Xaver Palko a Jan Lukáš Kracker. Při vytváření rozměrné fresky na klenbě lodi došlo podle pověsti k zajímavé události. Za sloupem Kracker namaloval schovanou postavu mnicha, která tam neměla být. Kdo to byl, co myslíte?

V kapli sv. Františka Xaverského se nachází oltář s obrazem zachycujícím tohoto světce na cestě z Japonska do Číny na ostrově Sancianu. Jedná se o malbu, která roku 1872 inspirovala českého spisovatele Jakuba Arbese k sepsání příběhu o sv. Xaveriovi, jehož příběh si budeme vyprávět úplně nakonec.