Tematické vycházky Prahou

O trase: K Praze patří automaticky přízvisko „magická“, ale proč se jí vlastně takto říká? Vydejte se s námi do nádherné podvečerní Prahy a objevte ty největší záhady a tajemství, kterými je historie Prahy obestřena.

Co to byl pahorek Žiži a kde se nacházel? Kudy vedla tajná podzemní chodba křesťanů, kterou chodívala svatá Ludmila? A víte, že Praha má také svou vodní příšeru, tzv. Vltavskou medúzu? Pojďte tomu společně s námi přijít na kloub a uvidíte, že se nejen pobavíte nad zajímavými a mystickými legendami, ale také se dozvíte něco neotřelého o Praze.

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: V průběhu této vycházky půjdeme v podstatě tou nejoblíbenější turistickou trasou ze Staroměstského náměstí na Pražský hrad, ovšem s výkladem zaměřeným na mystiku a záhady spojené s jednotlivými místy a památkami. Začneme u Domu U kamenného zvonu, kde údajně začínala tajná podzemní chodba vedoucí do Týnského chrámu. Poté se zastavíme na Židovském městě u Staronové synagogy spojené nejen se záhadnou pověstí o Golemovi. Karlovou ulicí dojdeme k tajuplné Staroměstské mostecké věži s velmi neobvyklou ikonografií s motivy ledňáčků. Na Karlově mostě nás čeká socha Bruncvíka – kdo to vůbec byl a koho vlastně socha představuje?  Proč se mu říká "český Sindibád"? Poodhalíme také tajemství „dvou Janů“ - který z nich byl umučen a utopen ve Vltavě? Jan Nepomucký, nebo Johánek z Pomuku? Málokdo ví, že i Praha má své vodní příšery a právě i o nich si po cestě po mostě budeme vyprávět. I malostranský břeh je opředen mnoha záhadami – čekají nás tajuplné příběhy o pahorku zvaném Žiži, o mystickém prahu střeženém temnými silami ve Zlaté uličce a záhadném meči a zbroji v pokladu v katedrále sv. Víta. Vycházku zakončíme na Loretánském náměstí, kde zajímavostí není jen známá zvonkohra, ale také pověst o Drahomířině propasti a pekelném podpisu. No a než se rozejdeme, zmíníme ještě zjevení bližší současnosti, konkrétně tzv. „Péráka“ – přízrak na pérech putující Prahou.

O trase: Tato vycházka je určena nejen pro zamilované páry, ale pro kohokoli, kdo chce poznat ta nejromantičtější místa Prahy a zajímají ho drby a peprné historky ze života českých králů a královen. Můžete se těšit na romantické, zamilované příběhy, vyprávění o tragických i nešťastných láskách i o tom, jaký vliv měly na panovníky nejkrásnější kurtizány a milenky a kteří králové byli nejnáruživější.

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Projdeme si areál Pražského hradu, sejdeme na Malou Stranu a přes Karlův most dojdeme až k Staroměstské mostecké věži. Skončíme u bývalého dvoru královen na Starém Městě.

O trase: Pro velký ohlas na naši vycházku Lesk a bída hvězd 1. republiky I. jsme se rozhodli uspořádat její pokračování. Tentokrát se zaměříme na jiná témata prvorepublikové kultury – divadla, kabarety a fotografii. 

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Naše putování začneme v Hybernské ulici čp. 1001, kde se dříve nacházel první pražský kabaret Červená sedma. Potom se vypravíme ke klubu a kavárně Lucerna a povíme si historii zdejšího proslulého baru a kabaretu. Následovat bude vyprávění o nezapomenutelném Vlastovi Burianovi a jeho divadle, které bylo na místě dnešního divadla Komedie. A abychom těch divadel neměli málo, přesuneme se ještě na Malou Stranu k divadlu Na prádle, kde za první republiky sídlilo Osvobozené divadlo Voskovce a Wericha a byla zde uvedena legendární hra Vest pocket revue. Toto vše budeme prokládat výkladem o tehdejší literatuře a burlesce.

Pauza bude patřit úžasné kavárně Café Lounge na Újezdu, kde se budete moci občerstvit a ti z Vás, kteří vydrží, se s námi budou moci odpoledne vydat ještě na výlet do Příbrami do galerie věnované fotografovi Františkovi Drtikolovi.

O trase: Během této vycházky se společně vypravíme nahoru nad Pražský hrad do prostor Strahovského kláštera, kde se tato významná památka nachází.

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Na začátku se dozvíte základní informace o řádu premonstrátů a stručnou historii kláštera. Pak se vydáme do interiérů, kde spatříme jednu z nejvýznamnějších knihoven v Čechách, rozprostírající se ve dvou nádherně zdobených sálech. Dozvíte se, co všechno zajímavého se v těchto místnostech nachází a co se zde událo. Nebude chybět ani prohlídka obrazárny, historických sálů konventu a Strahovského kostela.

O trase: Oba tito architekti, Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferovi (otec se synem), byli bezpochyby nejvýznamnějšími barokními staviteli v Čechách i na Moravě. Právě v Praze po sobě zanechali mnoho skvostů.

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Během putování po stopách barokní architektury jejich života a díla uvidíte například kostel sv. Mikuláše na Malé Straně, stejnojmenný svatostánek na Staroměstském náměstí, klášterní kostel sv. Markéty na Břevnově nebo Vrtbovský palác.

O trase: Pojem „románské umění“ se poprvé objevil v roce 1818 a jeho autorem je archeolog Charles de Gerville, kterého inspiroval termín „románské jazyky“ jako označení nářečí vzešlých z latiny. Časově spadá předrománské a románské umění do dlouhého období 9.–13. století. Toto umění ztělesňovalo svou dobu, prodchnutou poznáváním a spiritualitou.

Nejstarší románské pražské památky se nachází v areálu Pražského hradu, kam tehdejší český kníže Bořivoj přenesl své sídlo. Postupná přeměna sídlišť na osady s kamennými stavbami zřejmě pak probíhala velmi rychle, jak dokládá záznam jednoho z židovsko-arabských kupců Ibrahíma Ibn Jakúba z roku 965, který hovoří o výstavných kamenných domech bohatých kupců a důležitém tržišti v ulici „Vyšehradské“. Významná etapa ve vývoji Prahy nastala po polovině 12. století. V letech 1158–1172 byl vybudován první kamenný most přes Vltavu a v návaznosti na tuto stavbu vznikl na obou březích řeky velký počet objektů.

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: První kamennou stavbou na Pražském Hradě byl kostel Panny Marie. Jeho pozůstatky si prohlédneme v průchodu mezi 2. hradním nádvořím a zahradou nazvanou Na Baště. O málo později vznikla na 3. hradním nádvoří rotunda sv.Víta, ve které byl později pohřben sv. Václav. Rotunda byla v 11. století přestavěna na podstatně větší chrám. Ve svém původním, románském slohu zůstala dodnes bazilika sv. Jiří, Černá věž a také věž Juditina mostu. Na východní stěně Juditiny věže se nachází výjimečná památka sochařství 12. století – románský reliéf představuje dvě postavy - sedícího panovníka a před ním klečícího muže. Budeme společně uvažovat nad tím, koho mohly tyto postavy asi představovat.

O trase: S termínem „gotika“ ve smyslu „umění barbarského kmene Gótů neboli Němců“ přišli jako první v 15. století italští humanisté Filarete a Maneti a v 16. století označil tímto pojmem Giorgio Vasari barbarský sloh před nástupem renesance. Hlavním útvarem gotického umění se staly katedrály.

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Prohlídku gotické Prahy začneme ve stanici metra Můstek, která se nazývá podle můstku přes dřívější příkop. Vydáme se do Rytířské ulice k raně gotickému věžovému domu a přes Uhelný trh ke kostelu sv. Martina ve zdi. Na nedalekém náměstí se nachází další zajímavý objekt. Jedná se o zrekonstruovanou Betlémskou kapli založenou v roce 1391. Zde kázal zakladatel husitského hnutí v Čechách Mistr Jan Hus.

Na Staroměstském náměstí se zastavíme u domu U Kamenného zvonu a půjdeme kolem Staronové synagogy až k Anežskému klášteru. Zde si prohlédneme v interiéru sbírky gotického malířství a sochařství Národní galerie. Poté se okolo kostela sv. Haštala vrátíme zpět na náměstí k Týnskému chrámu, od něhož dojdeme k Prašné bráně. Pokračovat budeme na malé náměstí s názvem Ovocný trh k budově Karolinum, které patří k pražské Karlově univerzitě a může se pyšnit gotickou částí na nároží. Na Novém Městě se podíváme na kostel sv. Štěpána, Novoměstskou radnici a klášterní kostel Panny Marie a Karla Velikého.

Do centra se budeme vracet z Karlova náměstí Jungmannovou ulicí. Projdeme okolo kostela Panny Marie Sněžné a pak se již na závěr vydáme přes Karlův most na Pražský hrad k největšímu gotickému skvostu Prahy - Chrámu sv. Víta.

O trase: Renesance, jak již vyplývá z jejího názvu, byla opravdovým znovuzrozením nejen ve výtvarném umění a architektuře. Toto období přineslo výrazné změny i ve vnímání a postavení lidského subjektu ve filozofii. Člověk se od Boha obracel více ke svému nitru a to se projevilo i v umění. Nositeli nového slohu do Čech a na Moravu byli Italové. Renesance přinesla rozkvět výstavby tvrzí, zámků a zahrad. Přímý vliv italského umění nastal s nástupem Ferdinanda I. Habsburského na český trůn.

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: V Praze jsou za první renesanční počin považována okna Vladislavského sálu na Pražském hradě. Jednoznačně renesanční je i jižní portál kostela sv. Jiří. V katedrále se půjdeme podívat na Královské mauzoleum z mramoru a pak si projdeme Zlatou uličku založenou za císaře Rudolfa II. V roce 1534 začala vznikat Královská zahrada, kde si prohlédneme renesanční Letohrádek královny Anny, Zpívající fontánu a Míčovnu.

Poté se vrátíme zpět na Hradčanské náměstí, kde nás čekají hned dva renesanční paláce – Schwarzenberský a Martinický. Kromě toho také Hradčanská radnice. V interiérech Šternberského paláce se pokocháme uměním vrcholné renesance a manýrismu ze sbírek Národní galerie. Na Malé Straně pak budeme procházet kolem paláce Thunovského, malostranské vodárenské věže a domu U tří pštrosů, kde se zachovaly fragmenty renesanční nástěnné malby.

Na Starém Městě si ukážeme Pinkasovu synagogu, dále bývalý trh Ungelt, dům U minuty, dům U Vejvodů a dům U dvou zlatých medvědů. Na Novém Městě je renesanční zvonice kostela sv. Petra, fara a farní škola u sv. Jindřicha a Novoměstská radnice. Vyšehradskou ulicí se pak dostaneme do bývalé čtvrti pražských vorařů - Podskalí. Zůstala zde zachovaná někdejší celnice, kde bude naše vycházka renesanční Prahou končit. Jen pokud budou síly a čas, vydáme se ještě k letohrádku Hvězda stojícího ve stejnojmenné oboře stranou od hlavního turistického centra města.

O trase: Baroko bylo slohem rekatolizace, mohutných kopulí, oblých tvarů a dynamických, zprohýbaných průčelí nádherných kostelů. Počátky české barokní architektury vyrůstají z dvorského okruhu císaře Rudolfa II. Časově se období raného baroka v Čechách klade zhruba mezi roky 1618–1700. Za vrcholný barok se obvykle označuje období ohraničené přibližně léty 1700–1740. Jeho pozdní období se časově ztotožňuje s obdobím vlády císařovny Marie Terezie.

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Cestu za návštěvou nejvýznamnějších barokních památek Prahy zahájíme ve vestibulu stanice metra Malostranská. Při východu z podzemí nás uvítá replika jedné z typických barokních soch - dílo Matyáše Bernarda Brauna. Poté se půjdeme podívat do Valdštejnské zahrady a na Valdštejnský palác, který bývá označován za první barokní stavbu Prahy. Na severní straně Valdštejnského náměstí se nachází Ledeburský palác, vzniklý přestavbou několika renesančních domů.

Od něho se vydáme na Pražský hrad, který byl přestavěn za vlády Marie Terezie. Pak půjdeme do Schwarzenberského paláce, kde je uložena sbírka barokního umění v Čechách. Dále se zastavíme u Arcibiskupského paláce, Mariánského sloupu a dojdeme až k Černínskému paláci, Lorety a chrámu Nanebevzetí Panny Marie.

Poté sejdeme na Malou Stranu, kde nás čekají další barokní skvosty - dům U dvou slunců a Thun-Hohenštejnský palác v Nerudově ulici, chrám sv. Mikuláše, Kaiserštejnský palác, kostel sv. Tomáše, palác Vrtbovský, kostel Panny Marie Vítězné. Na Karlově mostě si prohlédneme barokní sousoší a povíme si pak i o kostelech sv. Salvátora a Františka u bývalé jezuitské koleje Klementina, kde je i barokní hvězdárenská věž. Poblíž v Husově ulici se pak nachází krásný Clam-Gallasův palác.

Od něj půjdeme na Staroměstské náměstí ke kostelu sv. Mikuláše od architekta Kiliána Ignáce Dietzenhofera a k chrámu sv. Jakuba. Na Novém Městě byl v barokním slohu postaven také ještě kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí.

O trase: V 19. století se společnost začala odklánět od náboženství a symbolem svobody a vzorem pro umění se stala volná příroda. Spustila se vlna „antikománie“ a touha poznávat exotické země. První polovina 19. století pak přináší také zájem o anglickou kulturu a umění. Po období romantismu přichází purismus a historismus a vznikají také první dopravní a průmyslové stavby.

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: První pražské nádraží (dnes Masarykovo) je z roku 1845 a u jeho budovy se sejdeme na začátku vycházky Prahou 19. století. Odtud poputujeme do části města s názvem Klárov k novobarokní budově Strakovy akademie – sídla vlády České republiky a přejdeme přes Mánesův most ke koncertní budově Rudolfina - dílu architektů Josefa Zítka a Josefa Schulze.

Dále budeme pokračovat po Smetanově nábřeží, které vzniklo ve 40. letech 19. století jako první pražské nábřeží. Stěžejní zastávkou bude pak Národní divadlo od architekta Josefa Zítka. Ostrov, který se nachází poblíž, se původně nazýval Barvířský, potom Žofín a dnes nese název Slovanský. Zde vznikla v roce 1837 krásná novorenesanční budova, kde se konají hlavně kulturní akce a plesy.

Následovat bude dále procházka po ulici Národní třída kolem kavárny Slavia k Presidiu Akademie věd ČR. Na Národní třídě se nachází řada objektů spadajících do námi sledovaného období. Patří sem ještě například tzv. Platýz. Je to první nájemní dům v Praze přestavěný na počátku 19. století v klasicistním slohu. Odtud se vydáme k dalšímu divadlu - Stavovskému, které založil František Antonín hrabě Nostic-Rieneck v roce 1781. Projdeme dále Ovocným trhem k Prašné bráně a prohlédneme si nedávno zrekonstruovaný dům U Hybernů a poté kostel sv. Kříže postavený na nároží Panské ulice na přelomu 18. a 19. století. Je to jeden z mála kostelů postavených v této době.

O trase: Slovo „secese“ (z latinského tvaru secessio) znamená v původním významu odštěpení, odloučení, roztržku. Jako název slohu vyjadřuje protest, protiklad a oddělení zejména mladších umělců od starší generace. Secese výrazně ovlivnila životní styl konce 19. a začátku 20. století. Vyznačovala se bohatou ornamentálností, barevností a využíváním různých materiálů.

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: V secesním slohu byl postaven Čechův most, kde začneme putování po ornamentu a dekoru, tak typického pro Prahu. Nedaleko v Maiselově ulici se nachází dům vybudovaný v roce 1911, jehož vstup zdobí dvě krásné ženské postavy. Potom půjdeme na Mariánské náměstí k Nové radnici, komplexu budov ve stylu pozdní secese.

Přes Staroměstské náměstí se dostaneme na Náměstí republiky, kde nás bude zajímat zejména Obecní dům a hotel Paříž. K nejhodnotnějším památkám secese patří také Hotel Central v Hybernské ulici a Plodinová burza na Senovážném náměstí. V ulici Panské pak pro zpestření navštívíme malé muzeum Alfonse Muchy, nejznámějšího českého secesního malíře, který se proslavil i ve Francii a USA. Po shlédnutí jeho dekorativních panó následuje Restaurant Pelikán, vybudovaný v letech 1904–1906.

Na Václavském náměstí budeme procházet kolem několika secesních domů, Hotelu Ambasador – Zlatá Husa, Peterkova domu od Jana Kotěry, Hotelu Evropa a Meran, nebo Hotelu Palace. Ve Vodičkově ulici pak stojí bývalý obchodní dům U Nováků s krásnou mozaikovou výzdobou. V ulici Spálené nás čeká budova České pojišťovny, na Národní třídě Topičův dům a o kousek dál na nábřeží Goetheho institut a dům U Dvou tisíc. Nakonec se vydáme do čtvrti Vinohrady shlédnout budovu Vinohradského divadla a tržnice.

O trase: Kubismus byl původně, na počátku 20. století, směr ve francouzském malířství. Název slohu je odvozen od slova „kubus“ – krychle. Principem kubismu je komponování uměleckého díla do geometrických tvarů, takže výsledek jakoby vystupuje z klidu hmoty a jeví se pozorovateli jako dílo plné plastické dynamiky. Kubismus v architektuře zůstal ryze českým fenoménem.

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Sejdeme se na Malé Straně u Decastellova domu, který navrhl v roce 1913 architekt Emil Králíček. Na druhé straně řeky uvidíme soubor učitelských domů s kubistickými prvky. Následně nás čeká nejslavnější pražský kubistický dům, postavený architektem Josefem Gočárem na rohu Celené ulice – dům U Černé Matky Boží. Znamení původního barokního domu, soška Madony, zůstalo dodnes zachováno. Stavba byla vyprojektována, aby i přes svůj moderní styl zapadala do okolní historické výstavby. Má masivní kubistický portál, kubistickou fasádu, meziokenní pilířky, zábradlí, schodiště i další prvky.

Po vydatné dávce informací z tohoto bouřlivého období na české umělecké scéně se vydáme na Jungmannovo náměstí ke kubistickému sloupu s lucernou. Následně budeme pokračovat do ulice Spálené, kde stojí dům Diamant. Vybudovala ho v letech 1912–1913 stavební firma Matěje Blechy a autorem byl pravděpodobně architekt Emil Králíček. Odtud se přemístíme pod vrch Vyšehrad za dalšími kubistickými stavbami – v Neklanově ulici postavil architekt Josef Chochol nájemní obytný dům a Kovařovičovu vilu, v letech 1912–1913 vznikl podle Chocholova projektu také trojdům na Rašínově nábřeží.

Pokud nám zbude čas a síly, podíváme se na závěr do Tychonovy ulice na dvojdům architekta Josefa Gočára a na jedinečný hřbitov v pražské části Ďáblice, kde Vlastislav Hofman nechal vystavět hřbitovní zeď a vstupní pavilony.

O trase: Po 2. světové válce se v tehdejším Československu projevovaly historizující tradicionální tendence. Atmosféra tu vzhledem k osvobození ruskou armádou byla silně prosovětská. Komunistický převrat v roce 1948 přinesl základní politické změny. Socialistický realismus, který vznikl ve 30. letech, se stal vzorem. Individualita, schopnosti a nápady jedince musely ustoupit „kolektivnímu zájmu“ a kvantitě výstavby. I přesto však v tomto období vznikly v Praze některé zajímavé umělecké realizace.

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Začínáme u hotelu Internacional ve čtvrti Dejvice. Jde o věžovitou stavbu podle vzoru moskevských budov ze 30. a 50. let. V duchu socialistického realismu byla vybudována i budova dnešní Fakulty tělesné výchovy a sportu. Dále se zastavíme v parku Letná v místě, kde dříve stával Stalinův pomník. Zůstala zde po něm monumentální podesta, na níž byla v roce 1991 instalována kinetická plastika Metronomu.

Pak přejdeme přes Čechův most, kde na druhé straně řeky stojí hotel Intercontinental vyprojektovaný architekty Karlem Filsakem, Karlem Bubeníčkem a Jaroslavem Švecem v době jistého politického uvolnění. Asi nejkvalitnějším příkladem architektury socialistického realismu v České republice je budova hotelu Jalta na Václavském náměstí. Vznikl v letech 1954–1958 podle projektu architekta Antonína Tenzera. Objekt má travertinem obloženou fasádu s bohatě členěným průčelím, přičemž jednotícím prvkem je motiv diagonály.

O trase: Hlavním evropským myšlenkovým směrem konce 20. století je Postmodernismus. Základním prvkem postmoderny je pluralita názorů a jejich zrovnoprávnění. Současná situace je tedy taková, že v umění nelze mluvit o jednotném stylu nebo tendenci.

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Pražskou architekturu přelomu tisíciletí reprezentuje několik budov, které si prohlédneme. Začneme nikoli v centru města, ale v části, které se říká Chodov, u Archivního areálu Praha. Skládá se ze tří vizuálně odlišných částí. Od roku 1992 zde sídlí městský archiv. Dále se přesuneme na Budějovické náměstí, kde architektka Pavla Kordovská projektovala budovu České spořitelny.

Asi nejznámější současnou stavbou je Tančící dům na Rašínově nábřeží. Tato nápaditá budova překvapivě velmi zapadá a oživuje okolní starou zástavbu. Má představovat slavný taneční pár Ginger a Freda a je ukázkou díla slavných architektů Franka O´Gehryho a  Vlada Miluniče. Na pravém břehu Vltavy na Rohanském nábřeží pak stojí hotel Hilton, mohutný komplex postavený Jiřím Mergelem.

Velmi zajímavým projektem je stavba alternativního produkčního domu a divadla Alfred ve dvoře v městské části Holešovice. V letech 1996–1997 prof. Ctibor Turba, režisér, choreograf a mim, nechal vybudovat divadlo podle projektu Jindřicha Smetany a Tomáše Kulíka. Objekt vznikl jako zahradní pavilon v podobě soustavy stupňovitě řazených portálů, mezi nimiž jsou umístěny skleněné pásy. V Holešovicích se ale zdržíme mnohem déle, neboť zde stojí také budova Veletržního paláce. Ta sice není ze současnosti, ale je v ní sbírka současného umění Národní galerie. Prohlédneme si pouze její část, neboť je příliš rozsáhlá. Zároveň si konečně naše nohy odpočinou. Společně si sedneme a povíme si něco o některých kontroverzních současných umělcích, kteří zde prezentují svá díla a poté si něco podobného vyzkoušíme během workshopu. Z galerie se následně přesuneme na metro a prohlédneme si tří nové stanice metra na trase B - Střížkov, Prosek a Letňany. Jedná se o projekt architekta Patrika Kotase. Na závěr nesmí chybět zmínka o významném vizionáři moderní architektury, zesnulém českém architektovi Janu Kaplickém.

O trase: I dnes v době svobody je svět výtvarného umění fenomén, který je do velké míry stále součástí undergroundu. Některé galerie v Praze jsou sice rozsáhlé budovy a mají již oficiální charakter, ovšem jsou tu stále také ty v malých pronajatých prostorách a bytech, kdy účastníci vernisáže postávají u vchodu nebo na dvorku s plastovým kelímkem vína. Umělecká komunita je uzavřená, ale proč ji neotevřít těm, kteří se o ni zajímají, ale jen neznají toto prostředí nebo těm, kteří mají třeba potenciál se stát její součástí?

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Začneme ve čtvrti Smíchov v galerii MeetFactory, kde se konají nejen výstavy, ale i divadelní představení, promítání filmů a hudební akce. Má zde ateliér například i známý umělec David Černý. Poté navštívíme malou galerii Jelení. Jde o pronajatý prostor v přízemí jednoho z nájemních domů. Galerii A.M 180 společně s klubem Utopia zase založili sourozenci Jakub a Anežka Hoškovi, oba výtvarní umělci. Málo časté jsou v Čechách soukromé galerie, které prodávají díla současných umělců.

O trase: Nejen pro dívky a ženy, ale i pro pány se zájmem o ženskou problematiku jsme si pro Vás připravili speciální výlet po stopách významných českých umělkyň z různých dob i oborů se závěrečnou besedou o ženském umění.

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Nejprve se dopoledne podíváme do Roztok u Prahy, kde si prohlédneme krásně zrekonstruovaný ateliér malířky Zdeňky Braunerové. Po návratu do Prahy pak začneme na Karlově náměstí povídáním o spisovatelkách Elišce Krásnohorské a Karolíně Světlé. První z nich zde má totiž sochu a druhá bustu. Poté se přemístíme k domu, kde bydlela česká slavná operní pěvkyně Emma Destinová na Malostranském náměstí a odtud půjdeme do parku Kampa do Muzea Kampa, kde další významná česká žena Meda Mládková shromáždila unikátní sbírku moderního českého a středoevropského umění. Tato sbírka zahrnuje také díla mnoha umělkyň.

Ženy se v umění, hlavně dříve, neprojevovaly jako autorky, ale byly spíše inspirací pro muže - umělce. Zatímco žena autorka má v procesu díla roli aktivní, například u ženy modelky je to role opačná, pasivní. Obrazy, kde je inspirací žena, shromažďuje a prodává galerie La Femme, kterou navštívíme. A aby naše vlastní role na výletě nebyly jen pasivní, čeká nás na závěr beseda o ženském umění.

O trase: Zámek Ctěnice se nachází v pražské obci Vinoř. Komplex kromě samotného zámku zahrnuje i hospodářské budovy. Původně zde stála gotická tvrz, v polovině 16. století prošel objekt renesanční přestavbou. Zámek ve stylu klasicizujícího baroka vznikl nákladem rodu Windischgrätzů na přelomu 18. a 19. století. Po zestátnění velmi dlouho chátral, až se ke konci 20. století přistoupilo k jeho rozsáhlé rekonstrukci.

Kudy půjdeme / o čem si budeme povídat: Nejprve si projdeme interiéry zámečku a poté se podíváme do kočárovny, kde se nacházejí dvě desítky starých kočárů, bryček i saní. Nejkrásnější přitom je určitě arcibiskupský kočár. Pokud s námi půjdou děti nebo dospělí, kteří rádi malují, mohou se zúčastnit i workshopu, který je součástí tohoto výletu. Každý z nás si ve ctěnickém parku namaluje svůj vlastní kočár, třeba i s koňmi. A projížďka na nich nás pak čeká na úplný závěr našeho výletu.